A CO VLASTNĚ CHCETE? A máte na to papír?

V poslední době otázka, co na mě číhá na každém kroku a smysl se nabízí v mnoha variantách. Byla jsem svědkem rozhovoru, který jsem nemohla jen tak dostat z hlavy a hodně dlouho jsem o něm ještě přemýšlela.


Mladý pár si vybíral svítidla. Dokončovali rekonstrukci bytu a elektrikář je poslal do obchodu, aby si vybrali svítidla, protože už byl ten správný čas nějaká montovat. A tak se procházejí po obchodě a zhruba si tak říkají, co by to mohlo být. A evidentně se nemohou shodnout na názoru. Mladík to vidí z pohledu LED zdrojů, „ hlavně aby se to dalo měnit a aby se ušetřilo za elektriku“, mladá paní by zase ráda něco hezkého, co by se hodilo nad stůl a do obýváku a otázka úspor je pro ni trochu vzdálenější. A to mají ještě řešit chodbu, schodiště a předsíň. A tak chodí a chodí a dohadují se už docela nahlas a nechybí ani emoce. Pak do toho vstoupil prodavač a začal se logicky vyptávat na jejich představu, co kam jak potřebují, jak velkou mají místnost a jakou vůbec mají myšlenku. Zjistilo se, že vlastně ještě úplně nevědí, jak se dohodli, že se v tolika možnostech nabídky neorientují a že jsou pod tlakem jak časovým tak finančním. A postupně přeskakovali od jednoho typu svítidel ke druhému, až ztratili přehled, jaké svítidlo pro kterou místnost potřebují. A nakonec to končilo slovy. „Já bych si na vašem místě koupil toto svítidlo. Má to, to, to a lidi ho hodně kupujou“ A tak ten mladý pár, ona trochu s podlomeným hlasem, odcházel s jakýmsi kompromisem, o kterém ani sami nevědí, jak doma dopadne po instalaci.


Možná netypický příběh. Možná jsem měla štěstí na atypickou rodinu. Možná ne.


A tak se mi spustil myšlenkový pochod, KDY vlastně je ten správný čas zajímat se o svítidla? Mnoho světelných poradců říká, že ještě před elektroinstalací. Pokud máte někoho, kdo se tím rád zabývá a chce vám podle plánu udělat návrh, kde co bude a kde jak co osvětlíte, zůstává otázkou, jak moc se to po půl roce změní a jak moc zůstane z původního návrhu ještě aktuální. Navíc otázky nad plánkem mohou být dost abstraktní a představit si něco nového v novém prostředí může být dost obtížné.


A co to vzít z jiného konce?


Co se nad tím zamyslet u sebe doma? Kde jinde si promyslet v klidu, co vlastně chci? Místnost bude větší nebo menší a s velkou pravděpodobností to bude opět obdélník nebo čtverec. Jen je třeba se zorientovat, kde budou jaké dveře a kam vedou. Když jdu po tmě, zda potřebuji rozsvítit a kde budu hledat ten vypínač. Kudy půjdu přes tu místnost a kam. Kde budu sedět, kde budu ležet, kde budu jíst, jaké rituály budu doma dělat, jak se tam chci cítit, kde budu potřebovat určitě víc vidět a proč. Vyzkoušet si nanečisto pohyby, které budu s velkou pravděpodobností dělat. A najednou to úplně vidím. Aha! Tady bude potřeba zásuvka. Tady bude stát lampa, tady bude vypínač na svítidlo v chodbě na dvůr, a tady budu pracovat u počítače. A tady by se mi líbilo něco malého svítit na stěně, protože tu nebude moc místa.

A tyto poznatky DÁT NA PAPÍR. K tomu nábytek, koberec, barvy stěn. Můžou to být malůvky, poznámky, celý sešit snu, cokoli, dle čeho dokážu vyvolat ten pocit, že už tam v tom bydlím, že tam už jsem a přesně toto dělám, a proto přesně vím, co potřebuji.


A co potom?

Podívat se na nějaké inspirace, tím se představa zformuje do jasného obrazu a to po stránce dostupnosti, možností výrobků a i té finanční.
I sebelepší odborníci potřebují znát vaši představu, aby ji dokázali zhmotnit. Podle ní, aby mohli vybrat výseč nabídky, která by jí odpovídala. Pro osobní dobrý pocit je důležité, aby realizace u vás doma odpovídala vaší, a ne jejich představě. A neustupujte. Kdo hledá, ten najde a to je stará pravda.

Hodně dobrého pocitu přeje Dagmar Toušková